Mladý Pařížan přijíždí uprostřed zimy na nádraží v Bukurešti provázen zvláštní písní zpívanou ženským hlasem. Právě za ní se vydává kamsi na rumunský venkov, aby našel romskou zpěvačku, jejíž zpěv mu učaroval. Místo ní objeví komunitu olašských Romů, kteří žijí na okraji vesnice, zčásti trpěni, ale i nenáviděni místním obyvatelstvem. Prostředníkem, který Stéphana uvede do chaotického světa cikánské hudby a zvyků, je Izidor, bulibaša neboli hlava klanu, rozevlátý, prolhaný, ale velkodušný stařec. Stéphanovi na jeho nových přátelích vadí jejich nepořádek, nespolehlivost i frajerství, ale postupně se s nimi sžije a oceňuje jejich otevřenost a vřelost.